„Střední“ Wittgenstein: cesta k fenomenologii a zase zpátky - Ondřej Beran

Ludwig Wittgenstein 1889–1951 je jedním z nejvýznamnějších filosofů 20. Většina čtenářů jeho spisů zná tzv. století a jeho dílo podstatným způsobem proměnilo a stále ovlivňuje analytickou filosofii.

Přechod mezi raným a pozdním Wittgensteinem byl však poměrně dlouhý, složitý a nejednoznačný, a v některých bodech vedl blízko konkurenčních filosofických tradic, zvláště fenomenologie.Fragmentární a kryptické Wittgensteinovy texty se vzpírají jednoduchému a jednoznačnému výkladu i proto ve světě vychází řada interpretačních prací. raného a pozdního Wittgensteina, ztělesněné ve dvou hlavních pracích, raném Logickofilosofickém traktátu a pozdějších Filosofických zkoumáních. V našem prostředí dosud systematická výkladová monografie Wittgensteinovi věnována nebyla.

Přítomná práce se soustřeďuje právě na tzv. střední, přechodové období s jeho unikátními fenomenologickými intuicemi na úlohu fenoménů, které vedou a určují logickou formu jazyka vypovídajícího o světě, na rozbor forem barvy, prostoru a času, které jsou nezbytným předpokladem smysluplné zkušenosti, tj. zkušenosti artikulované smysluplným jazykem, nebo na úlohu situovaného aktéra.

Obrat k pozdnímu Wittgensteinovi se tak ukazuje ne jako prosté odmítnutí traktátovské koncepce, nýbrž jako složité nahlédnutí toho, že pokus o opravu traktátovského rámce fenomenologickými prostředky nebyl úspěšný. Normativistické myšlenky Modré a hnědé knihy a Filosofických zkoumání jsou však v nejednom ohledu předznamenány už v rukopisech Wittgensteinova středního období