Balada o Vlčím vrchu

V listopadu odjíždí Anna s rodinou na dovolenou, na rekreační chatu. Těší se, že navštíví zapadlé údolí, v němž v 60. Do tajemného kraje léčitelek, bohyní a bosorek.

Ve třídě měla děti od prvňáčků po třeťáky. letech minulého století učila.Ve škole na moravsko-slovenském pomezí, kde jako mladičká učitelka začínala svoji praxi záskokem za vesnického učitele, jenž musel narukovat na vojnu.Ve škole poznala svou první lásku, učitele Jana. Děti, jež si vážily učitelů i rodičů.Docházely ze samot za každého počasí i několik kilometrů.

Poznala jejich rodiny, které žily a hospodařily po staletí téměř stejným způsobem, jako jejich předkové. Aby se uživily na kamenité horské půdě, musely celé rodiny včetně dětí tvrdě pracovat a učení bylo až na druhém místě. Ale to neznamená, že by děti byly méně snaživé nebo vnímavé.

Pobyt v údolí jí dal poznat mnoho zajímavých lidí - např. kamarádku Jiřinku, osud její matky Dorky, jejich sester Rozky a Terky. Spřátelila se s další kamarádkou Lenkou, která se do údolí přivdala.

Ve svých vzpomínkách citlivě analyzuje přeměnu názorů v průběhu desetiletí. Ústředním motivem knihy je zdravý a vřelý vztah mezi Annou, přicházející z města a starší ženou, přezdívanouKrálovička, pamětnicí bývalých drsných časů. Její životní moudrost rezonuje v utváření nového optimistického vztahu k životu v mladé ženě, která v ní nachází oporu.Nestálost učitele ji hluboce zasáhne a ona z údolí odejde před koncem školního roku, aniž by se rozloučila s dětmi i sKrálovičkou.

Po letech se vrací, aby své chování odčinila. Je zvědavá, jak se její žáci uplatnili v životě, jestli žijeKrálovička, sousedka Margalka a další postavy. Do poklidné rekreační atmosféry zasahují události spojené s listopadovou revolucí, a lidé se profilují svými názory.

Hádka mezi manžely zapříčiní, že Anna odjíždí s dětmi z rekreačního střediska. Co se událo po jejím odjezdu se dovídá jen z vyprávění.Už není tou naivní, zranitelnou dívkou, ale ženou, která se vyrovná s nastalou situací. Vzorem jsou jí ženy z pomezí, které měla možnost poznat.

Ty nezlomné držitelky rodů, zkoušené těžkou prací, starostmi o početné rodiny, jenž musí nakrmit, drsným počasím, zničenou úrodou, ale mají výdrž a víru. Zdánlivě jednoduchý příběh se díky ztvárnění autorkou stává výrazným apelem na nutnost udržovat, rozvíjet a pěstovat trvalé hodnoty mezilidských vztahů.