Jakešovo Gestapo

Jedním z mnoha hesel skandovaných v průběhu klíčové studentské demonstrace dne 17. Proč jsem toto provokativní sousloví vybral jako titul této publikace? listopadu 1989 bylo „Jakešovo gestapo“.

Evidentně příslušníkům obou složek Sboru národní bezpečnosti, Veřejné a Státní bezpečnosti vadilo, že byli spojování – navíc prostřednictvím jména nepříliš inteligentního generálního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Československa – se symbolem nacistického teroru.Pochopitelně je mi známa funkce německé tajné policie během existence Třetí říše, její činnost v podmínkách protektorátu Čechy a Morava, i existence dalších represivních složek.1 Nicméně díky symbolickému propojení nacistického a komunistického násilí ve vztahu k 17. Při studiu archivních dokumentů jsem totiž zjistil, že je až příliš často citováno ve svědectvích zasahujících příslušníků, mnohdy dokonce při zdůvodňování brutálnosti zásahu na Národní třídě. listopadu 1989 šlo o logickou a nutno říci adekvátně emotivní reakci demonstrujícího davu.

Proto „Jakešovo gestapo“. Jiný nástroj než skandované slovo jsme proti převaze pořádkových jednotek neměli. A fakt, že to příslušníkům – poslušným nástrojům vůle komunistické stranicko-bezpečnostní nomenklatury – výrazně vadilo, nás pochopitelně motivoval.

„Jakešovo gestapo!“Jako jeden z organizátorů studentské demonstrace ze 17. listopadu 1989 a účastník poslední fáze brutálního zásahu pořádkových jednotek Sboru národní bezpečnosti, Státní bezpečnosti a protiteroristického útvaru Správy vojsk MV, jsem byl spoluautorem jednoho z prvních prohlášení, ve kterém jsme mj. požadovali: 1/ Zveřejnění úplných a pravdivých informací o agresivní akci bezpečnostních složek.

2/ Zveřejnění jmen a povolání odpovědnosti všech osob odpovědných za násilný zásah proti pokojné manifestaci studentů dne 17. XI. 1989 v centru Prahy.2Navazující prohlášení studentů pražských vysokých škol tyto výzvy přeformulovalo a rozšířilo na okamžité potrestání osob odpovědných za rozpoutání pražského masakru i jeho přímých vykonavatelů. Zveřejnění jmen a funkcí…3Bohužel musím po třiceti letech konstatovat, že nebyla naplněna spravedlnost vůči všem těm pachatelům z řad bezpečnostního komunistického aparátu, kteří na Národní třídě a v jejím okolí porušili platné zákony.

Na naše oprávněné požadavky nicméně de facto neodpověděla (anebo velmi obecně) ani Společná komise sněmoven Federálního shromáždění ČSSR/ČSFR a České národní rady pro dohled na vyšetření událostí ze dne 17. listopadu 1989 v Praze4, ale ani na ní navazující parlamentní vyšetřovací komise FS ČSFR pro objasnění událostí 17. listopadu 1989.5Nebylo divu, že jsem se k těmto našim bezprostředním požadavkům vracel v podstatě na všech svých působištích, počínaje Úřadem dokumentace a vyšetřování činnosti Státní bezpečnosti (1993–1994) a Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (1995–1999), přes Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR (1999–2006), Ústav pamäti národa v Bratislavě (2004–2006), odbor archiv bezpečnostních složek Ministerstva vnitra ČR (2006–2007) až po Archiv bezpečnostních složek a Ústav pro studium totalitních režimů (od 2007).

Zůstal jsem mezi svými kolegy a přáteli z listopadu 1989 svého druhu posledním mohykánem sveřepě se snažícím v rámci svých sil a možností na tyto dobové výkřiky odpovědět.Proč? Jednak z důvodu určitého morálního závazku vůči stovkám brachiálně zmlácených demonstrantů, a pochopitelně také proto, že jsem si bezpečnostní politiku komunistického režimu a její realizaci vybral jako jedno ze svých dlouhodobých výzkumných témat. Pochopitelně v tom hrál roli i fakt, že se česká historiografie až dosud poměrně nepochopitelně k tématu listopadu 1989 a jeho různým mocenským aspektům v podstatě obrátila zády.Proto jsem se rozhodl připravit tuto publikaci.

Z časových důvodů jde povětšinou o již publikované studie anebo části knížek, ovšem aktualizované, doplněné o nový poznámkový aparát, a v některých případech i o nové dokumenty v příloze. Zřetelnou výjimkou je devátá kapitola o přípravách a zásahu na Národní třídě, která ještě nikde publikována nebyla.Jednotlivé kapitoly jsem sestavil v tomto pořadí: 1/ Hlavní správa kontrarozvědky SNB (II. správa SNB).

Boj proti vnitřnímu nepříteli, 1988–19896 a na ní navazující 2/ Informační tok Státní bezpečnosti v roce 19897, 3/ Ochránkyně „socialistické“ zákonnosti. Politické řízení prokuratury proti vnitřnímu nepříteli, 1988-19898, 4/ Rozkol mezi „přáteli“. Krach československo–maďarské spolupráce v kontrarozvědné oblasti9, 5/ KGB SSSR a 17.

listopad 1989. Poslední dohoda o československo-sovětské spolupráci v kontrarozvědné oblasti10, 6/ Causa Rudolf Hegenbart11, 7/ Poslední dny generálního tajemníka KSČ. Miloš Jakeš po 17.

listopadu 198912, 8/ „Legalizace“ poručíka Ludvíka Zifčáka. Hloubková akce správy Státní bezpečnosti Praha v prostředí vnitřního nepřítele13, 9/ Mimořádná bezpečnostní akce a opatření „Student“. Nástin činnosti jednotek SNB a vojsk ministerstva vnitra dne 17.

listopadu 198914, 10/ Operativní průzkum centrály Státní bezpečnosti. Neznámá kapitola z demonstrace 17. listopadu 198915, 11/ Fáma o smrti Martina Šmída a její vyšetřování.

Rekonstrukce vyšetřovacího spisu Státní bezpečnosti16, 12/ Třídní boj po 17. listopadu 1989. Z dokumentů politického aparátu Československé lidové armády17, 13/ „Můžou přijít, jsme hotovi...“. Tzv.

Lorencova „skartace“ z prosince 1989 v dokumentech18, 14/ Praha – Vídeň, Vídeň – Praha. Operativní korespondence nelegální rozvědky, 1989–199019.Státní bezpečnost, generální prokuratura, komunistická nomenklatura, mezinárodní kontext, sledování demonstrace a zásah na Národní třídě, vyšetřování fámy o smrti Martina Šmída, reakce politického aparátu ČSLA, likvidace agenturně-operativní dokumentace a snahy o zachování nelegálního aparátu, jsou vše důležitá témata z různých pohledů se vztahující k listopadu 1989. Snad pouze kapitoly o spolupráci s KGB SSSR a maďarskou Státní bezpečností se poněkud vymykají zadání, nicméně při podrobnějším pohledu i ony vypovídají o stavu komunistických mocenských složek před pádem totalitního režimu, zejména pak o klíčovém postavení a vztahům vůči Moskvě.

Jsem si vědom, že každá z kapitol by si zasloužila vlastní monografii. Nechme se překvapit.