Můj rok 1958

Nenápadný, ale důležitý. Žádná mimořádně převratná událost naši zemi nepostihla, ale ti, kteří jej pamatují, o něm mluví jako o prvním roce, kdy začal být ve společnosti cítit aspoň mírný závan svobody. Tak by se dal stručně charakterizovat rok 1958.

Trvalo to do jejich desátých narozenin. Ti, kteří se v tomto roce narodili, vkročili do světa, který se sice pomalu, ale přeci jen zlepšoval. Jaký tedy byl rok, ve kterém Československo slavilo velký úspěch na výstavě Expo 58 v Bruselu?

Svět se po válce vzpamatoval z nejhoršího a lidé začínají zase naplno žít. I v Československu doznívají nejhorší excesy ranných padesátých let. Domovní důvěrníci, fronty před obchody a budovatelská hesla kam se podíváš jsou sice stále běžnou realitou, ale kultura už se nadechuje k obrovskému rozmachu, který se naplno rozvine v následujících několika letech.

Lidé začínají pošilhávat po luxusu – móda a kosmetika přestávají být tabu a Pražanky si dokonce mohou nechat ušít prádlo na míru. Prodej fotografií spoře oděné Giny Lollobrigidy či Marilyn Monroe sice uvědomělý čtenář Večerní Prahy včas nahlásí, ale jinak bdělost a ostražitost polevují. Zavzpomínejme tedy na rok, kdy Mao v Číně zahajuje politiku Velkého skoku, Fidelovi spolubojovníci unášejí mistra světa F1 a v USA přichází do prodeje obruč hula-hop.

V Československu začíná televize vysílat každý den, na brněnském výstavišti vyrůstá Pavilon Z a hospodyňky si konečně mohou usnadnit život pomocí oddělovače bílků. A na závěr pak pro ty, kdo se v roce 1958 narodili, přinášíme několik vzpomínek na dobu, kdy jim bylo krásných osmnáct let. Takže připomeňme si spolu „kristusky“, „muchy“ i „pohřebné“….