Môj zradca

Hlavním hrdinou i antihrdinou knihy Můj zrádce je Tyrone Meehan, jehož předobrazem byl bojovník za irskou nezávislost DenisDonaldson, zavražděný v roce 2006, necelý rok a půl poté, co se přiznal, že byl britským agentem. Antoine se nejprve náhodou, pak už úmyslně stává bezprostředním pozorovatelem i účastníkem krvavého boje Severních Irů za svobodu a možnost vládnout ve své zemi. Příběh vypráví autorovo alter ego, pařížský houslař Antoine, irskými přáteli zvaný Tony.

Zamiluje siSeverní Irsko, zamiluje si uhelnými zplodinami a vlhkostí prosáklýBelfast, v němž byl vřele přijat muži i ženami, lidmi, kteří se rozhodli proti britskému útlaku bojovat tichým vzdorem i zbraněmi.Obzvlášť hluboké přátelství ho spojí s Tyronem, k němuž vzhlíží s narůstajícím obdivem, a nejen on. Na vlastní kůži zažívá bídu irských obyvatel Belfastu, nespravedlnost, jíž dennodenně čelí. O to krutější je chvíle, kdy vyjde najevo Tyronova zrada.

Ta z pohledu Antoina zpochybní nejen celý irský boj, který Antoine považoval za čistý, ale i jejich dlouholeté přátelství. A najednou odkrývá nový obsah slov, která k němu jeho zrádce pronesl: „Tohle není tvůj osud.“ Emotivní nábojChalandonova vyprávění je strhujícím zážitkem, ať už Tyronův příběh popisuje Antoine, jenž se se zradou přítele, kterého hluboce ctil a miloval a jemuž bezvýhradně věřil, nesmírně těžko vyrovnává, nebo sám zrádce Tyrone v knize Návrat do Killybegs.Sorj Chalandon (* 16. 5. 1952) pracoval v letech 1973–2007 v deníkuLibération a od roku 2009 působí v satirickém týdeníku Le CanardEnchaîné.

Začínal jako karikaturista, později se staral o grafickou úpravu deníku a nakonec se stal novinářem. Zpočátku psal pro společenskou rubriku, postupně se však vypracoval na reportéra, šéfreportéra a nakonec na zástupce šéfredaktora. Jako válečný zpravodaj zažil nejrůznější konflikty: v Libanonu, v Íránu, vIráku, v Somálsku, v Afghánistánu...

V roce 1988 dostal za reportáže o Severním Irsku a o soudním procesu s „lyonským řezníkem“ Klausem Barbiem cenu Alberta Londrese. V roce 2005 vydalSorj Chalandon svůj první román Malý Bonzík (Le Petit Bonzi), o rok později Slib (Une promesse), za nějž získal cenu Médicis. Při psaní třetího románu Můj zrádce (Mon traître, 2008) se poprvé věnoval politickému tématu.

Inspiroval se třiceti lety reportáží z Irska a ze Severního Irska a svým přátelstvím s Denisem Donaldsonem, bojovníkem IRA a šéfem její politické odnože, strany Sinn Féin.Denis se v prosinci 2005 přiznal, že republikánskou kauzu zradil. A protože šlo o příběh velice osobní, z novináře se v příběhu stal pařížský houslař a z Denise Donaldosna Tyron Meehan. Můj zrádce se dočkal i úspěšného divadelního zpracování.

V knize Legenda o našich otcích (La Légende de nos peres, 2009) pátrá autor v individuální a kolektivní paměti po příbězích odporu z období druhé světové války.V literárním podzimu roku 2011 způsobil Chalandon velký rozruch románem Návrat do Killybegs (Retour a Killybegs), později ověnčenýmVelkou cenou Francouzské akademie. Autor se v něm vrací k příběhuTyrona Meehana, tentokrát vyprávěnému z jeho pohledu, tedy z pohledu zrádce. V roce 2013 vydal autor román Čtvrtá zeď (Le quatrieme mur, česky vyjde v Argu), za nějž získal Goncourtovu cenu gymnazistů.

Jeho zatím poslední román Povolání otce (Profession du pere) vyšel v srpnu 2015. Uhrančivá síla textů Sorje Chalandona vyvěrá nepochybně z toho, že autor do svých knih promítá bezprostřední zkušenosti z reportážních cest do neklidných koutů zeměkoule.