Moskva-hranice

Dokumentární román Moskva-hranice narazil bezprostředně po svém vydání (1937) na dvojí neporozumění. vážnou literaturu tím, že přejímal prvky tzv. Jeho styl záměrně překračoval hranice vytyčené pro tzv.

Toto nepochopení se dělo navíc v souladu s odsudky, které pramenily v politických zájmech komunistické strany. marginální literatury v míře tehdy neobvyklé. Nejznámějším se stal pro Weila zničující odsudek s názvem Pavlačový román a napsal jej na přímý pokyn Klementa Gottwalda Weilův blízký přítel Julius Fučík.

Moskvu-hranici lze zjednodušeně označit za jednu z prvních kritik stalinismu. Plánované druhé vydání bylo roku 1969 zakázáno a kniha vyšla znovu až v roce 1991. „Závěrečná zápletka má vše, co od vynalézavě zfabulované story očekáváme.

Nicméně Jiří Weil si ji nevymyslel. Jenom ji dobře, koncizně a živě napsal. Celá zápletka, která tvoří vyústění a závěr knihy, je vnějškově a tradičně měřeno tou ,nejrománovější‘ složkou Moskvy-hranice, ale Weilovi se opravdu stala.

Díky přímluvám Julia Fučíka Jiří Weil unikl nejhoršímu. Po XX. sjezdu KSSS, tedy v druhé polovině padesátých let, byl sovětskými místy rehabilitován, dokonce byl pozván do Moskvy a dočkal se plné satisfakce, zatímco v Československu zůstal trpěným spisovatelem v polovičním ústraní a román Moskva-hranice nesměl vyjít.“ Z recenze Josefa Vohryzka (Respekt, 23. 12. 1991)Spisy Jiřího Weila (1900–1959)Řídí Michael Špirit -Reportáže a stati 1920–1933 -Gogol a anglický román 18.

století (1928) -Reportáže a stati 1933–1937 -Moskva-hranice (1937) -Dřevěná lžíce (1938, 1992) -Makanna, otec divů (1945) -Povídky (Barvy, 1946, Mír, 1949) -Stati a reportáže 1938–1956 -Život s hvězdou (1949) -Harfeník (1958) -Žalozpěv za 77 297 obětí (1958) -Na střeše je Mendelssohn (1960) -Paralipomena