Z Československé akademie věd do exilu

V letech 2008 - 2011 postupně vznikaly v rámci řešení grantového projektu "Čeští vědci v exilu 1948 - 1989" pamětnické rozhovory s významnými vědci, které spojovalo, že prošli cestou emigrace a před svým odchodem do zahraničí působili v ústavech ČSAV. století mohly by se následné vlny odchodů obyvatelstva do exilu jevit jako přirozený ba logický důsledek politických zvratů, kterému netřeba věnovat zvláštní pozornost. Vzhledem k diskontinuitě vývoje našich zemí v průběhu XX.

Pamětnické rozhovory pořízené podle metody oral history se staly zdrojem jedinečných informací, které většinou nelze získat jinými cestami, přičemž zásadním tématem interview zde publikovaných byl právě jejich odchod do zahraničí a vliv exilu na vědeckou kariéru. Opak je pravdou, a tak v poslední době vlivem různých okolností se prokazatelně zvyšuje zájem i o osudy specifické skupiny emigrantů - významných českých či československých vědců, kteří odešli do zahraničí v rozmezí let 1948-1989.S odstupem desítek let od těchto událostí nabývá zároveň na naléhavosti potřeba zajistit a shromáždit jejich svědectví o okolnostech emigrace, o privátních i pracovních zkušenostech, o badatelské práci v Československu a pak v zahraničí, o kontaktech s významnými světovými vědci a mnoha dalších aspektech jejich života a díla. Lidé, kteří byli ochotni vydat svá svědectví, měli velký nadhled a moudrost, dokázali pojmenovat podstatné momenty, které ovlivnily jejich osobní a profesní život, vystihnout životní přínosy či ztráty v důsledku emigrace.

Ač tyto rozhovory proběhly v rámci vědeckého projektu a byly primárně určeny k odborným účelům, díky osobitosti a zajímavosti zpovídaných vznikl zajímavý a čtivý text pro širší publikum.