Zápisky o životě, smrti a útěku na Měsíc - William Saroyan

Specifikacia Zápisky o životě, smrti a útěku na Měsíc - William Saroyan

„Řekni mi, jak se cítíš sám ve svém pokoji, když na tebe dopadá světlo měsíce v úplňku, a já ti řeknu, jak jsi starý." To je jedno ze tří mott, která si Saroyan vybral pro tuto knihu, a je z několikerých důvodů opravdu více než vhodným předznamenáním. Zaprvé pochází z deníku Henri-Frederica Amiela, který si v 19. století víc než padesát let vedl jeden z nejdéle psaných deníků vůbec, a tato Saroyanova kniha není ničím jiným než jeho osobními deníkovými zápisky ze srpna 1967 v Paříži a listopadu a prosince 1968 v kalifornském Fresnu. Zadruhé jde o to stáří: Saroyanovi je v této knize padesát devět a pak šedesát let a o svém věku často přemítá. Navíc se v jeho zápiscích často objevuje, kdo zrovna zemřel, a smrt druhých ho inspiruje k vzpomínkám i úvahám. Saroyan si v šedesáti stále připadá jako mladík a jeho bonvivánský životní styl na sklonku 60. let skutečně připomíná nezávazný život mladého muže, který se chodí hrabat do antikvariátů a knihoven a rozhlíží se po světě (ve skutečnosti je Saroyan slavným autorem a k tomu milionářem). Do třetice je tam důležitá i ta zmínka o měsíci - Saroyanova půvabná knížka totiž končí na Měsíci - kdo si dnes pamatuje, že na Vánoce, přímo na Štědrý den v roce 1968 obletěli tři američtí kosmonauti poprvé Měsíc? Saroyan je popisuje jako novodobé tři krále. Podobných, dnes už téměř historických autentických odkazů k tehdejšímu dění je v knize víc. O Amielovi Saroyan říká, že se mu v deníku podařilo aspoň jednou za měsíc napsat něco zajímavého, prý aby ne. Saroyan si s ním jistě „deníkově" změřil síly a nutno říci, že postřehl něco opravdu zajímavého každý den. Měl dar vnímat život.